100 Anička

Jubilejní deka

 

Anička je šestnáctiletá slečna, která po roční onkologické léčbě v roce 2010 přišla o pravou nohu. V září Anička nastoupila na sklářskou UPRUM. Moc se těšila na novou školní atmosféru i nové spolužáky. Začal jí skutečný nový život.

Po té, co v roce 2010 Aničce amputovali nohu, dostala od státu po sociální reformně nálepku „Osoby bez vážné vady nosného  ústrojí“. Nicméně nebyla sama. Lednem 2012 se v ČR začalo s hromadným odebíráním průkazů ZTP a ZTP/P a lidé s amputovanými končetinami začali být označováni, stejně jako Anička, jako lidé „bez vážné vady nosného ústrojí”.

Její rodiče zorganizovali petici: Petice proti nespravedlivému zrušení příspěvku invalidům (Za obnovení přiznávání průkazů ZTP a ZTP/P pro občany s amputací končetin a za přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku). Anička k této petici sama napsala a zveřejnila svou vizitku, kterou si můžete přečíst zde.

Anička se též účastnila projektu "Můj nový život", jehož autorkami jsou paní MUDr Lucie Cingrošová a Kamila Berndorffová.

Anička se spolu s několika dalšími dětmi stala živým příkladem špatného rozhodnutí. Petici podepsalo 27 400 lidí fyzicky a cca 5 400 elektronicky. 27.8.2013 byla odevzdána do Senátu ČR panu senátorovi Chládkovi, předsedovi petičního výboru. Od 1.1.2014 mělo dojít alespoň k částečné nápravě, kdy bude odděleno přiznávání průkazů ZTP a ZTP/P od společného posuzování s příspěvkem na péči a vysoká amputace končetiny bude vážná vada nosného ústrojí, tj. amputáři budou mít nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku. 

Sourozence má Anička čtyři dospělé a taky dvouletého synovce Kristiána. Miluje ho a on ji. Je to její „Jája“.

Deka

Deka pro Aničku je nejen jubilejní, ale též speciální. Vznikla jako "Pešek". Na dece se tedy podílely tyto švadlenky:

116 janaetz

Katche

64 Verpa, Blansko

73 Annabell

Anuška

5 Vave

přáníčko vyrobila 161 Katrin, Vlašim

Aničce jsme deku poslali před vánoci, dostala ji 21.12.2014. Deku i její detaily si můžete prohlédnout zde.

Maminka s Aničkou nám poslaly své poděkování:

"Milá paní Dagmar, deku jsme rozbalili a Aničku vyfotili. Deka je překrásná!!! Anička zůstala sedět s otevřenou pusou :-) - my taky.... první komentář: Jak to že ví, že mám ráda lebky? Za sebe milionkrát děkuji. To, že si naší iniciativy vážíte a že jste Aničku vyzdvihly v jejím protestu je pro nás velká odměna. Byla to těžká doba pro nás všechny, pro ni obzvlášť, protože ona chce být zase jako ostatní a musela vystoupit z řady a ukázat na sobě nesmyslnost nových sociálních zákonů z dílny bývalé vlády. Vašeho dárků si nesmírně vážíme.Děkujeme!!!"