Dobrý den,

dneska dorazila Deka pro Ondru. Musím uznat, že jsem byla nedočkavá a natěšená jak malá holka. Ondrášek nechápe význam slov čekat, dárek atd. Ale říkala jsem mu, že může trhat papír a na to už se těšil. Netrpělivě jsem vyhlížela pošťáka a pak byl tady. Hodila jsem podpis a podala Ondráškovi balíček. Ten se jen zeptal : Mami můžu trhat? A já s radostí odpověděla : Ano, to je pro Tebe. Jiskřičky v jeho očkách se rozzářily a pustil se do "rozbalování". Jako první se dostal k oslíkovi, což mně velmi mile překvapilo, že má dáreček na víc. Pomazlil se s ním a pokračoval. Trošku jsem mu musela pomoci. Vykoukly na nás dopisy, které musely počkat. Ondra se dostal k dece a já viděla jeho jméno - Ondra a vyšitá píšťalka. Poprvé jsem se málem rozplakala. Poté jsem mu pomohla více a roztáhla deku. Přehodila jsem ji přes něj a začala už fakt bulet. Ondra si hned začal vše "prohlížet" rukama a jen se stále ptal : Můžu? Na fotky jsem skoro neviděla, proto se omlouvám za rozmazání. Opravdu jsem byla dojata. Je překrásná. Ondrovi jsem pomáhala ručičkama jezdit po dece a říkala, co tam má za obrázky. Vše opakoval, na koníkovi chtěl hned jezdit, s pejskem chtěl štěkat, v autě chtěl jezdit, ptáček pípal, loď houkala a jeho Baníček dával gól. Jsem ráda, že je teplo a hned dnes svou deku může vyzkoušet.

​

Tímto bych strašně moc chtěla poděkovat všem tetám co se na Ondráškově dece podílely a zanechaly tam kus svého srdce. Je úžasné, že jsou mezi námi lidé, co dávají našim dětem, co to už tak mají těžké, krásný dárek opravdu od srdce. Děkuji i za přáníčko pro Ondru a dopis pro mně. Velmi si vás všech vážím a skláním hlubokou poklonu.

​

Děkujeme děkujeme děkujeme Ondrášek a maminka Barbora

​