Maminka nám napsala: 

​

"Dobrý večer, paní Dagmar,

deka dorazila v pořádku. Děkuji Vám a tetičkám – včeličkám, které pro Lukáška deku ušily. Nedočkavě trhal obal balíku a radostně skákal a třepal ručkama, byl nadšený, když objevil kapsář s kostičkami Lega a figurkou indiána. Volal: „Mami, mami, ta deka září jako sluníčko, pojď si sáhnout, to nářadí je jako živé.“ Paní Dagmar, prosím, předejte mé upřímné poděkování všem tetám, které pro Lukáška deku a kapsář šily, děkuji vašemu sdružení, že přinášíte radost a lásku těmto „začarovaným“ dětem.  Lukášek deku vyžaduje na večerní spaní, zachumlá se do ní jako housenka a než usne, hladí ručkou obrázky. Já jsem to krásně obrečela, byly to slzy štěstí a dojetí, nejen nad kouzelnou dekou, ale i nad přáníčky.

Přeji vašemu sdružení hodně sil a zdraví, krásný večer, odcházím pro kapesník, protože už zase brečím dojetím. Srdečně zdraví Isa a Lukášek."